Historie Hradu

O vzniku hradu Rýzmburka se nezachovaly žádné zmínky; nejspíš jej však založil rod pánů s třmenem ve znaku, jenž se pak po něm i psal. Poprvé se hrad Rýzmburk připomíná v letech 1319 – 1346 jako majetek Alberta z Rýzmburka, který r. 1346 spolu s českým králem Janem Lucemburským padl v bitvě u Kresčaku. Od r. 1395 hrad patřil Benešovi z Rýzmburka, jenž zemřel na prahu husitských válek. V letech 1426 – 1432 jsou jako majitelé hradu uváděni postupně Oldřich a Arnošt Černčičtí z Kácova. Někdy po Lipanech se Rýzmburk dostal do rukou koruny. R. 1463 přepustil král Jiří z Poděbrad Rýzmburk Janu Zajícovi z Házmburka, který ho r. 1487 prodal knížeti Jindřichovi z Minsterberka. Jindřich z Minsterberka hrad r. 1502 postoupil Petrovi z Dubé a Adršpachu, r. 1534 se dostal pánům z Pernštejna. R. 1544 prodal Jan z Pernštejna rýzmburské zboží Bernardu Žehušickému z Nestajova, který Rýzmburk učinil centrem svého panství. V této době byl také hrad přestavěn. Smrtí Hertvíka Žehušického z Nestajova r. 1578 významná éra Rýzmburku skončila. R. 1589 hrad získal Bedřich z Újezdce a Kounic, který ho r. 1595 prodal Vilémovi z Talmberka. Od Vilémova bratra Jana z Talmberka koupil Rýzmburk r. 1601 Zikmund Smiřický ze Smiřic. Tehdy byl hrad ještě v dobrém stavu; Smiřičtí ze Smiřic a po nich Trčkové z Lípy, majitelé náchodského panství, však o něj neměli zájem, takže v soupisu panství z r. 1628 byl už označen jako téměř pustý. Zkázu hradu Rýzmburka pak dokonala třicetiletá válka, když byl nejprve r. 1638 vydrancován císařskými a r. 1641 vypálen Švédy. Lépe se nevedlo ani jeho opuštěné zřícenině, z níž byl v letech 1705 – 1708 lámán kámen na stavbu ratibořického zámku. R. 1798 nechal kuronský vévoda Petr postavit na předhradí bývalého hradu známý altán. Jako vydatný zdroj stavebního materiálu sloužily hradní trosky poddaným z okolí ještě v 19. století.

Exteriér, stavební vývoj:

Hrad Rýzmburk stával na skalnatém okraji opukové plošiny nad levým břehem řeky Úpy v Babiččině údolí. Na jihovýchodě, ve směru přístupu z planiny, bývalo předhradí; zaniklo prakticky beze stop, takže k jeho podobě se dnes nelze vyjádřit. Zhruba oválné jádro leželo za čtvrtkruhovým šíjovým příkopem, na východě zdvojeným. O tom, že opevnění příkopů byla věnována jistá péče, svědčí jednak zbytky zdiva na severním konci mezilehlého valu (snad po baště?), jednak zděné uzavření obou vyústění hlavního příkopu. To mělo na západě podobu obdélné (patrně hospodářské) budovy s klenutými místnostmi (v nejnižší úrovni třemi, ve výše položené jednou). Podobu čela jádra ani polohu vstupní brány neznáme. Lépe čitelná je terénní situace na severu a severozápadě, kde se k hradbě přimykala obvodová zástavba s klenutými suterény. Obvodová zeď jádra zde byla v prudkém svahu zajištěna dvěma čtverhrannými pilíři.