Historie statku

Rýzmburký dvůr

Počátky poplužního dvora, který se nachází v těsné blízkosti zbytků hradního areálu a tvoří jeho předhradí, spadají nepochybně do stejného období jako objekt, pro jehož obyvatele měl být rozhodujícím zdrojem obživy.

Než dospěl do podoby, která je nám všeobecně známá, musel prodělat celou řadu zásadních stavebních proměn. V roce 1600 byla jeho odhadní cena stanovena na 1000 kop grošů českých. Za tuto cenu bylo možno zakoupit prostorný dvůr se šesti světnicemi, klenutými konírnami pro 24 koňů, za nimi velká světnice pro čeládku, komora a další světnice pro kočí a pacholky. Nad tím nade vším sýpka pro obilí. Též prostorné chlévy, kůlny a jiná zánovní stavení.

Se dvorem sousedil pivovar se sladovnou, spilkou a hvozdem, vše z kamene. Pro posouzení velikosti pivovaru nám poslouží jeho odhadní cena, která se pohybovala ve stejné výši jako cena dvora. O rok později také i tyto objekty změnily na dlouhou dobu svého majitele.

Ve třicetileté válce dvůr značně utrpěl a nacházel se ve špatném stavu. Kníže Vavřinec Piccolomini jej proto koncem 17. Století nechal znovu od základů vyzdvihnout (J.K.Hraše: Dějiny Náchoda 1620-1740)

V místech dnešní travnaté zahrady vedle hotelu se ve starší době údajně objevovaly zbytky základů nějakých staveb. Tato skutečnost vedla k domněnce, že buď starý dvůr stával blíže k Žernovu, nebo zde býval pivovar. Při úpravě prostranství na kynologické cvičiště se však tato domněnka nepotvrdila.

Dle urbářů ze 17. Století příslušely k tomuto statku robotou a výběrem naturálních a peněžních daní obce a osady Žernov, červená Hora, Stolín, Olešnice, Víska a Skalka. (Vs Náchod urbář z roku 1628, Vs Náchod 31765 – urbář z roku 1631)

Počátkem 19. Století se toto místo stalo cílem častých vycházek babičky spolu s vnučkou Barunkou a jejími sourozenci. Zde se také budoucí spisovatelka Božena Němcová seznámila s příběhem Viktorky z vyprávění rýzmberského myslivce.

Poplužní dvůr byl koncem 19. A počátkem 20. Století až do vydání záborového zákova pronajímán různým hospodářům. Dne 4. Října 1913 zde vznikl velký požár, který strávil nejenom stodoly, ale také i veškerou sklizenou úrodu. Nájemci dvora Firbasovi vznikla škoda ve výši 10.000K, kterou mu však z větší části uhradila pojišťovna. Hašení komplikoval nedostatek vody, protože v době hašení byl rybník téměř prázdný. Přestose další objekty úsilím mnoha hasičských sporů, zejména sboru místního podařilo zachránit.

V toce 1923 bylo z celkových 79 ha půdy určeno přibližně 49 na parcelaci, načež zbytkový statek koupil pan František Švarc, který zde hospodařil až do roku 1946. V uvedeném roce na jeho místo nastoupil pražský advokát pan JUDr. Albert Prouza, který statek od původního majitele koupil již během německé okupace. Nový vlastník zde působil do konce roku 1951, kdy byl v nešťastné litobořské kauze zatčen a spolu s jinými odsouzen k dlouhodobému vězení. Obdělávání polí mělo napříště zajišťovat tvořící se JZD, které muselo hledat využití i pro hospodářské objekty.

V osmdesátých letech družstvo do chátrajících budov investovalo značné finanční prostředky za účelem zavedení chovu koní chladnokrevníků. Pohled na nově opravené objekty a popásající se koně v prostorných ohradách upoutával pozornost četných návštěvníků.

Po roce 1989, když byl dvůr včetně polností v rámci restitučního zákona vrácen původním majitelům, na čas osiřel. Částečně ho využívalo kynologické centrum Sultán, které zde mělo klubovnu a cvičiště.

V roce 2010 byl statek i s polnostmi prodán současným majitelům, kteří přestavují budovy na malou farmu s hotelem a restaurací.