Počátky poplužního dvora, který se nachází v těsné blízkosti zbytků hradního areálu a tvoří jeho předhradí, spadají nepochybně do stejného období jako objekt, pro jehož obyvatele měl být rozhodujícím zdrojem obživy.
Než dospěl do podoby, která nám je všeobecně známá, musel prodělat celou řadu zásadních stavebních proměn. V roce 1600 byla jeho odhadní cena stanovena na 1000 kop grošů českých. Za tuto cenu bylo možné si zakoupit prostorný dvůr se šesti světnicemi, klenutými konírnami pro 24 koňů, za nimi velká světnice pro čeládku, komora a další světnice pro kočí a pacholky. Nad tím nade vším sýpka pro obilí. Též prostranné chlévy, kůlny a jiná zánovní stavení.
Se dvorem sousedil pivovar se sladovnou, spilkou a hvozdem, vše z kamene. Pro posouzení velikosti pivovaru nám poslouží jeho odhadní cena, která se pohybovala ve stejné výši jako cena dvoral . O rok později také i tyto objekty, spolu s celým panstvím, změnily na dlouhou dobu svého majitele.
Ve třicetileté válce dvůr značně utrpěl a nacházel se ve špatném stavu. Kníže Vavřinec Piccolomini jej proto koncem 17. století nechal znovu od základů vyzdvihnout2 .
V místech dnešního kynologického cvičiště se ve starší době údajně objevovaly zbytky základů nějakých staveb3 . Tato skutečnost vedla k domněnce, že buď starý dvůr stával blíže k Žernovu, nebo zde býval zmíněný pivovar. Při úpravě prostranství na kynologické cvičiště se však tato domněnka nepotvrdila.
Dle urbářů ze 17. století příslušely k tomuto statku robotou a výběrem naturálních a peněžních daní obce a osady Žernov, Červená Hora, Stolín, Olešnice, Víska a Skalka . Počátkem 19. století se toto místo stalo cílem častých vycházek babičky spolu s vnučkou Barunkou a jejími sourozenci5 . Zde se také budoucí spisovatelka Božena Němcová seznámila s příběhem Viktorky z vyprávění Rýzmburského myslivce6 .
Poplužní dvůr byl koncem 19. a počátkem 20. století až do vydání záborového zákona pronajímán různým hospodářům. Dne 4. října 1913 zde vypukl veliký požár, který strávil nejenom stodoly, ale také i veškerou sklizenou úrodu. Nájemci dvora panu Firbasovi vznikla škoda ve výši 30.000 K, kterou mu však z větší části uhradila pojišťovna. Hašení komplikoval nedostatek vody, protože rybník byl v té době téměř prázdný. Přesto se další objekty úsilím mnoha hasičských sborů, zejména sboru místního, podařilo zachránit?
V roce 1923 bylo z celkových 79 ha půdy určeno přibližně 49 ha na parcelaci, načež zbytkový statek koupil pan František Švarc, který zde hospodařil až do roku 19468. V uvedeném roce na jeho místo nastoupil pražský advokát pan JUDr. Albert Prouza, který statek od původního majitele koupil již během německé okupace. Nový vlastník zde působil do konce roku 1951, kdy byl v nešťastné litobořské kauze zatčen a spolu s jinými odsouzen k dlouholetému vězení9 . Obdělávání polí mělo napříště zajišťovat tvořící se JZD, které muselo hledat využití i pro hospodářské objekty.
V osmdesátých letech družstvo do chátrajících budov investovalo značné finanční prostředky za účelem zavedení chovu koní chladnokrevníků. Pohled na nově opravené objekty a popásající se koně v prostorných ohradách upoutával pozornost četných návštěvníků.
Za zmínku také stojí akce nebývalého rozsahu, která se konala převážně na Rýzmburku dne 1. července 1989. Tehdy se zde uskutečnil Družstevní den, jehož náplní bylo setkání pracovníků v zemědělství, výstava hospodářských zvířat, zemědělské techniky, potravinářských výrobků, potřeb pro zahrádkáře, chovatele, včelaře ap. V prostorách amfiteátru vystupovaly umělecké soubory, historický šerm ap. Po celý den byl v provozu zemědělský trh, stánky s občerstvením a vinárna na altánu. Značná pozornost návštěvníků byla po zásluze soustředěna na koňské závody lO
Po roce 1989, když byl dvůr vč. polností v rámci restitučního zákona vrácen původním majitelům, na čas osiřel. V současné době se začala psát jeho nová historie.